Books that changed me

Řekla, že přidá článek dvakrát za týden a na měsíc zmizla z povrchu zemského (palm slap). Tahle měsíční neaktivita mě mrzela, ale možná jsem jí potřebovala. Miluju psaní a nehodlám přepsat s blogem, jenom jsem asi potřebovala nasbírat inspiraci. Mise splněna a do toho se blíží Vánoce a konec roku, což znamená spoustu nápadů na články. Nebudu nic slibovat (víte, jak jsem na tom s dodržováním slibů :D) ale články by teď mohly vycházet častěji.
O plánech na prosinec, věcech, co jsem uplynulý měsíc dělala a mé Vánoční náladě vám povím v jiném článku, teď tu pro vás mám něco, co jsem měla napsat už o hodně dřív.
Nebojte, není to moc dlouhý článek :D Takových speciálních knih mám jenom pět. A rozhodně mi nechte vaše nejoblíbenější knížky, jsem zvědavá. Věřím totiž, že takovýhle seznam o osobě prozradí hodně :).
 Všichni víte, že miluju čtení. Bohužel mi pro něj nezbývá tolik energie ale pořád se k němu moc ráda vracím. A tenhle rok jsem četla fakt dobrý knížky (článek nejlepších knížkách z roku 2017 bude blíž ke konci roku) a hodně jsem přemýšlela o mých nejoblíbenějších knížkách. A tím nemyslím všechny knížky, kterým jsem kdy dala pět hvězdiček, nebo který mám fakt ráda. Mluvím o těch knížkách, které ovlivnili moje myšlení. Ty knížky, které vám okamžitě přijdou na mysl když chce někdo něco doporučit. Ty knížky, které když vidíte v knihkupectví, něco ve vašem hrudníku udělá kotoul a vy se na ně jdete podívat a možná si je i pohladit, i když je třeba máte doma.
.
Ten, kdo stojí v koutě
 Není osoba, ve které bych se viděla víc než v Charliem. Možná to bude tím, že jsem to četla ve správný čas. Tehdy jsem si to neuvědomovala, ale Ten, kdo stojí v koutě mi úplně změnilo pohled na svět. Bylo to jako nahlídnout do vlastní hlavy. každý má období, kdy si neví sám se sebou rady a jeho myšlenky jsou jeho největším nepřítelem. A pro většinu lidí je to právě střední škola. Stejně tak pro mě a Charlieho. A on mi neskutečně pomohl. Myslím, že hned na poprvý mi to nedošlo. Možná až s filmem (kterej je mimochodem taky naprosto úžasnej). Pořád se k Charliemu nějakým způsobem vracím a vždycky je to jako vracet se domů. I když si ho jenom prohlížím v práci nebo vidím film na tumblr. 

Skleněný trůn
Ke Skleněnému trůnu jsem se dostala v době, kdy jediné další fanatsy, které mě uchvátilo bylo Město z kostí. A myslela jsem si, že ten žánr pro mě moc není. A pak jsem potkala Celeanu. Po prvním díle jsem si myslela, že je to jen obyčejná kniha. Ale musela jsem na Celeanu a její příběh myslet čím dál tím víc. V situacích, kdy jsem se cítila nejistá a v situacích, kdy mi nebylo zrovna moc dobře. A já vím, že je to fantasy. A že v něčem je to naprosto typická young adult fantasy a že Celeana je někdy ne zrovna lehce oblíbitelná postava. Ale pomyšlení na to, jak moc je Celeana silná i potom, co všechno prožila, mi vážně občas dodává sílu. A nejen to. Podle mě je celá série i o poutu přátelství rodiny. A o tom, co všechno dokážete pro svoje oblíbené lidi udělat.

Kde mám začít? O knize jsem slyšela a věděla jsem, že je to docela oblíbená kniha, ale zároveň jsem slyšela, že není pro každého. Šla jsem do toho jenom na zkoušku. A naprosto mě to odrovnalo. Vypadá to na docela cute příběh o dvou klucích  a jejich vztahu. Ale díky úžasnému způsobu, kterým je to napsané, je to příběh o mnohem důležitějších věcech. Rodině, objevování sebe samého, přátelství a sexualitě. A je toho ještě víc. Jakoby do knížky autor vážně vložil všechny záhady vesmíru. 
PS: Rodiče v téhle knize jsou ti nejlepší rodiče, o kterých jsem kdy četla nebo slyšela.

Vždycky jsem si myslela, že jsme dost otevřený člověk. Nezáleží mi na tom, koho máš rád, jak vypadáš, odkud jsi, nebo jakou máš barvu kůže. Ale pořád mi tenhle příběh dost otevřel oči. Brečela jsem u toho víc, než kdy předtím. Nejhorší je, že se tyhle svinstva pořád dějou. Četla jsem do toho i Americkou historii do školy a docela mě celá ta věc okolo African Americans dostala. Člověk by řekl, že za tolik století už lidi pochopí, že na barvě kůže sakra nezáleží! Pořád jsou to lidi. Jako my. Chodí do školy, mají kamarády, rodinu, svoje problémy, umí se smát a brečet a mají pochybnosti ale dokážou se za sebe postavit. JSOU MY. Akorát to mají těžší. O mnohem víc. Žijou jak nejlíp můžou s tím, co jim společnost dala. A že toho je dost málo. Musí dělat víc, vypracovávat se víc a někdy to stejně není dost. It is bullhist!
A tahle kniha to všechno popisuje tak moc skvěle! V jednu chvíli brečíte, v druhou se smějete. A Starr je jedna z nejlíp napsaných postav v young adult. Vlastně v celé literatuře řekla bych.
Prostě si to přečtěte, prosím. Angličtina není těžká a brzo bude i film. Podle mě rozhodně potřebujete ten příběh slyšet!

Věděla jsem, že to bude dobrý, ale nevěděla jsem, že to bude mít na mě takový dopad. Kdo by to byl řekl, že vám takový malý človíček může tolik změnit pohled na svět? Přitom je to docela jednoduchý příběh. Ale zároveň je v tom ukryto tolik velkých věcí a myšlenek.  

Komentáře

  1. Malý princ nejspíš změnil pohled na svět každému, kdo ji přečetl. Teda myslím si to. :-) V jednoduchosti je krása a síla. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku Ten, kdo stojí v koutě taky naprosto miluju a na seznam podobných knížek bych knížku zařadila i já :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  3. Ten kdo stojí v koutě je srdcovka, neznám nikoho, komu by se nelíbila :) Ráda bych si jí přečetla znovu, ale to by musel být čas :(

    https://thewaybya.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Ten, kdo stojí v koutě znám film :) který mám hodně ráda! A je mi líto, že jsem nikdy nepřečetla knížku, tak doufám, že to napravím :). Ale miluju z těchto Malého prince <3

    https://shardofdreams.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že většina dobrých knížek v nás něco zanechá a je těžké všechny jmenovat. :) I já ráda čtu, ale bohužel na to opravdu není tolik času, jak by jsem si přála. :(
    Z toho, co jsi zmínila:
    Ten, kdo stojí v koutě jsem viděla film.. ale už je to delší doma a moc si ho nepamatuji. Ale vím, že se mi líbil. :)
    Skleněný trůn mám na seznamu a Malého prince jsem četla na střední do povinné četby. Jistě je to něco k zamyšlení. :) Ale mezi mé knižní favority nepatří. O:)
    Ostatní knížky neznám a ani jsem o nich neslyšela.
    Jestli máš ráda fantasy, tak ti můžu třeba doporučit trilogii od L. Taylorové (1. díl - Dcera kostí a dýmu) - mě si získala hned v první knížce. :)

    OdpovědětVymazat
  6. charlie malá tajemství jsem taky viděla.. :) ikdyž jsem se pořád nedodívala na konec, protže jsem pak musela na rychlo do práce.. :/ ale i tak se mi ten film hodně líbil.. :) a malý princ.. ten je přímou ukázkou toho, jak se na svět díváme jako malí a jak, když jsme velcí... :)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezký článek. Zaujala mě hlavně kniha Ten, kdo stojí v koutě. Chci si ji někdy přečíst. Četla jsem jen Malého prince, když jsem byla mladší. :)

    Můj malý sen

    OdpovědětVymazat
  8. Sérii Skleněný trůn teď čtu a totálně mě pohltila. Malého prince jsem četla na základce jako povinnou četbu a moc si z toho nepamatuju.

    Andey
    lifeis-beautiful.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Naprosto souhlasím s tím Malým princem, od té doby jsem se na všechno začala koukat tak nějak i z té druhé stránky. Zbytek knížek jsem nečetla, ale chystám se na Ten, kdo stojí v koutě :)
    nekonecnaknihovnicka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat