Baby we built this house, on memories

Poslední dobou mě přepadá nostalgická nálada. A taky pocit, že pořád nic nestíhám a čas mi plyne před očima a já se nestíhám pořádně nadechnout, natož si pořádně užít moment. Za rok 2017 mám strašně málo fotek a skoro vůbec jsem si nepsala svoje pocity a teď mi to moc chybí, protože vzpomínky se začínají mlžit a za chvíli zbude jenom pocit.

Vždycky to tak je. Nejdřív je moment, jasný a barevný a skvělý ale stane se tak strašně rychle, že se vám z toho točí hlava. Někdy máte na práci tolik věcí a v hlavě tolik myšlenek, že ten moment ani pořádně nezaregistrujete. A potom už ho nikdy nezažijete v tak zářivých barvách. Až si uvědomíte, jak skvělý moment to byl, budete ho vidět už jenom v bledých barvách, s rozmazanými detaily. A postupně bude ten obraz rozmazanější a rozmazanější až zbude jenom pocit.
A možná to je to nejdůležitější. Ty pocity. Pocity, které dostanu, když si po práci lehnu do postele a můžu si pustit další díl Supernatural. Na chvíli mě to ve vzpomínkách vrátí zpět do léta kdy jsem kdy jsem koukala na Winchestery od rána do večera. Vůně, kterou zachytím na chodníku mě vrátí zpátky do objetí mé babičky. Krupička k večeři mě donutí představovat si jaké by to bylo, kdyby mi jí pořád ještě mohl uvařit děda. Při nemoci piju černý čaj po litrech zahrabaná v peřinách a na chvíli předstírám, že je mi zase deset a všechno je tak, jak má být. Koukám na fotky z Tábora a můžu slyšet všechen ten smích a cítit všechny ty emoce.

"Those days are gone,
Now the memory's on the wall.

I hear the songs

From the places where I was born."

Don´t you worry child, Swedish Mafia House

Někdy jsem v minulosti zaseklá víc, než bych měla být. Někdy si kvůli tomu nevážím toho, co mám teď. A myslím, že tak žije spoustu lidí. Nejenom, že žijeme rychle ale taky se neustále babráme v minulosti. A není to úplně špatně, protože tyhle pocity jsou to, co dává dohromady náš život. Všechny ty vůně a chutě a ozvěny smíchu a slz a zbytky obětí. To je to, co si nakonec budeme pamatovat nejvíc. Tohle dává dohromady ten hřejivý pocit, to,čemu říkáme štěstí a domov a rodina.

Ale proto, aby jsme tohle všechno měli musíme zároveň i žít v přítomnosti. Žít tady a teď není jenom o hloupých nápadech a rozhodně to není jenom výmysl nás dospívajících. Je důležité mít ty vzpomínky a mít do čeho sáhnout když je nám mizerně a chceme se prostě jenom zahrabat ve všech těch krásných pocitech. Ale proto, aby jsme se mohli od minulosti vracet, musíme si vytvářet nějakou přítomnost a mít aspoň nějakou představu o naší budoucnosti. Je to všechno jeden velký začarovaný kruh a všechno to vyžaduje rovnováhu.
Já jsem jí ještě tak úplně nenašla. Buď se topím ve stínech minulosti nebo pracuju na své budoucnosti. Jaksi zapomínám na teď. A zapomínám psát a fotit a vyčerpat z každého momentu co nejvíc. A to je chyba, kterou se chystám v tomhle roce napravit. Chci čerpat dobré pocity i z těchto chvil a vzpomínek, ne jenom z toho co se stalo před pěti, šesti lety. Tak uvidíme.