Vždycky to tak je. Nejdřív je moment, jasný a barevný a skvělý ale stane se tak strašně rychle, že se vám z toho točí hlava. Někdy máte na práci tolik věcí a v hlavě tolik myšlenek, že ten moment ani pořádně nezaregistrujete. A potom už ho nikdy nezažijete v tak zářivých barvách. Až si uvědomíte, jak skvělý moment to byl, budete ho vidět už jenom v bledých barvách, s rozmazanými detaily. A postupně bude ten obraz rozmazanější a rozmazanější až zbude jenom pocit.
A možná to je to nejdůležitější. Ty pocity. Pocity, které dostanu, když si po práci lehnu do postele a můžu si pustit další díl Supernatural. Na chvíli mě to ve vzpomínkách vrátí zpět do léta kdy jsem kdy jsem koukala na Winchestery od rána do večera. Vůně, kterou zachytím na chodníku mě vrátí zpátky do objetí mé babičky. Krupička k večeři mě donutí představovat si jaké by to bylo, kdyby mi jí pořád ještě mohl uvařit děda. Při nemoci piju černý čaj po litrech zahrabaná v peřinách a na chvíli předstírám, že je mi zase deset a všechno je tak, jak má být. Koukám na fotky z Tábora a můžu slyšet všechen ten smích a cítit všechny ty emoce.
"Those days are gone,
Now the memory's on the wall.
Now the memory's on the wall.
I hear the songs
From the places where I was born."
Don´t you worry child, Swedish Mafia House
Ale proto, aby jsme tohle všechno měli musíme zároveň i žít v přítomnosti. Žít tady a teď není jenom o hloupých nápadech a rozhodně to není jenom výmysl nás dospívajících. Je důležité mít ty vzpomínky a mít do čeho sáhnout když je nám mizerně a chceme se prostě jenom zahrabat ve všech těch krásných pocitech. Ale proto, aby jsme se mohli od minulosti vracet, musíme si vytvářet nějakou přítomnost a mít aspoň nějakou představu o naší budoucnosti. Je to všechno jeden velký začarovaný kruh a všechno to vyžaduje rovnováhu.
Já jsem jí ještě tak úplně nenašla. Buď se topím ve stínech minulosti nebo pracuju na své budoucnosti. Jaksi zapomínám na teď. A zapomínám psát a fotit a vyčerpat z každého momentu co nejvíc. A to je chyba, kterou se chystám v tomhle roce napravit. Chci čerpat dobré pocity i z těchto chvil a vzpomínek, ne jenom z toho co se stalo před pěti, šesti lety. Tak uvidíme.
Moc krásně napsané, já se tu rovnováhu taky snažím najít. Zatím mi to celkem jde, ale kolikrát tak moc přemýšlím o budoucnosti, že si neuvědomuju, že už teď se mám dobře. Moc hezký článek! :)
OdpovědětVymazatwww.thewaybya.blogspot.cz
Fotek v telefonu mám hrozně moc! A většina zachycuje kafe, západy slunce nebo nějaký šílený akce (a tím pádem nepublikovatelný fotky). Asi nějaký můj osobní měřič štěstí a radosti, řekla bych :D
OdpovědětVymazatHezky napsané..! To prohlížení fotek moc dobře znám..:) a fotky z Tábora? Ty si z Tábora??
OdpovědětVymazatTaké se občas vracím do minulosti a přemýšlím a nebo o budoucnosti a myslím, že ten přítomný okamžik někdy zaostává :/
OdpovědětVymazatwww.shardofdreams.blogspot.cz
Také mi přijde, že někdy se zabývám minulostí až moc. Říkám si, co kdyby..? A proč už některé věci nemohou být takové jako dřív? Ráda si prohlížím staré fotky a uvědomuji si, co jsem tenkrát měla a nedokázalo to tenkrát v té přítomnosti ocenit. Vážně bych se měla pohnout dál, protože za to budoucnost je pro mě totálně nejistá a ani pořádně nevím, co od ní čekám. Asi jsem ztracený případ. :D
OdpovědětVymazatDržím ti palce, ať se ti to povede. Žít v přítomnosti je důležité. Já to tak dělám. Minulostí se moc nezabývám, protože mi většinou na mysl vyvstanou všechny moje nedávné kopance, které jsem udělala, a měla jsem to udělat jinak. Nechávám si ten krásný pocit z těch pěkných vzpomínek. Na budoucnost napomínám. A přítomnost se snažím užívat.
OdpovědětVymazatAndey
lifeis-beautiful.blog.cz